O mém osobním hledání vesmírné rovnováhy mezi prskáním a předením

První škrábnutí nového věku

15. června 2017 v 22:43 | San |  Předení a prskání
Jeden blog jsem ukončila, ale druhý může vzkvétat. Stejně jako můj život.

Mám teď totiž takové zvláštní období plné změn, a tahle blogová byla taky zapotřebí, protože bych nerada byla tak jednoduše dohledatelná jako kdysi.

Anyway, to změnové období není zrovna jednoduché zvládnout. Nikdy jsem nebyla člověk rozhodný a lehce se vyrovnávající se změnami. Ale tím, že do mého života vstoupila pár let zpět potvora deprese, je všechno ještě nesnadnější. Ačkoli jsem to nejhorší překonala, čas od času to vystrčí růžky a hlásí se o slovo. No a samozřejmě, že stresové období je přesně ten moment, na který čeká.

Jako třeba poslední dobou. Na to, co by spousta jiných lidí zvládla levou zadní, tahle kočka potřebuje všechny čtyři a ještě jí občas ty packy nestačí. Spousta věcí na talíři (nebo v misce, jak libo) mě dokáže snáze ochromit a rozhodit. A nejde o to, že bych se nesnažila tu bouři nepřekonávat. Někdy to prostě jde a jindy taky, ale mnohem hůř.

Takže před pár dny jsem byla řádně naježená a prskala jsem na všechno a všechny, především na svého muže. Pak u mě ta vnitřní minihysterie vyvrcholila a nastolila nouzový whatever-attitude. Nyní už se pohybuji v režimu autopilota, tedy jsem velmi produktivní, neboť jsem minimalizovala volné chvíle a jen pracuju, protože to za mě stejně nikdo neudělá a panika ničemu nepomůže. Taky (snad záměrně) omezuji čas na sebe a na přemýšlení, jelikož spustit se do těch tajemných končin mého mozku by v tomhle stavu nebylo moudré, jelikož by se mohlo stát, že by došlo k odpojení robota, mohla by se opět otevřít stavidla zoufalství a pak by nebylo nic uděláno, bylo by toho ještě víc a já bych byla v ještě větší patálii. (Ale je fakt, že zrovna dneska se mi to nedaří udržet na uzdě.)

However - je půlka června, ani nevím jak. Zas mi někdo krade čas, ale možná je to tak dobře. Prostě cílem je přežít do konce školního roku. Co bude v červenci, na to má moje hlava zákaz myslet. Co bude od září, to si mozeček přebírá bohužel v ne příliš růžových barvách.

Doufám, že snad se mi jej povede přes léto při hodinách strávených rutinní manuální prací přesvědčit, že nástup na základku bude vlastně vysvobozením z mnoha trablí, se kterými jsem se dosud musela potýkat.

No nic, je třeba ještě udělat trochu práce, ať se můžu s klidem zavrtat se do pelíšku..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama